Terapii elektrošoky podstoupí ročně milion lidí s psychickými problémy 

Řada lidí se bojí, že jim léčba vymaže paměť a trvale změní osobnost. Elektrokonvulzivní terapie, lidově nazývaná elektrošoky, patří jednoznačně mezi nejkontroverznější léčebné metody. Zapomeňte však na Formanův „Přelet nad kukaččím hnízdem“ a jiné filmy, kde více než léčí, trápí lidi elektrickým proudem. Realita je úplně jiná. Přestože je metoda zatížena stigmatem a velkou mírou předsudků, patří ve skutečnosti mezi nejúčinnější způsob léčby pacientů s těžkými depresemi či schizofrenií. Oproti minulosti je bezbolestná, probíhá v celkové anestezii, je vysoce účinná a podařilo se významně snížit její rizikovost. Ve světě ji ročně podstoupí milion lidí. Lékaři z Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN) a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy ji jako první v České republice začali poskytovat i ambulantně. 

„Elektrokonvulzivní terapie, takzvané EKT, je v současnosti běžnou částí psychiatrické léčby. Po celém světě ji ročně absolvuje asi milion lidí. Na naší klinice jde zhruba o sto pacientů a dvanáct set individuálních terapií ročně. Hlavní indikací k EKT jsou těžká depresivní onemocnění, především u pacientů, kterým nepomáhají léky. Dále jej používáme u rezistentních psychotických onemocnění jako je schizofrenie a minimálně u pacientů se syndromem katatonie,“ uvedl přednosta Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D. 

EKT neboli léčba tzv. elektrošoky je metoda, při které krátký puls elektrického proudu vyvolá pacientovi léčebný záchvat. Právě ten způsobuje léčebný efekt. Na počátku 20. století měli psychiatři velmi omezené možnosti, neexistovala žádná antidepresiva. Záchvatu se snažili docílit třeba inzulinovými šoky s celou řadou nežádoucích účinků. Až ve 30. letech použili italští lékaři poprvé elektrický proud. Veřejnost tehdy vnímala objev terapie pomocí elektrického proudu jako zázrak. Oproti dnešnímu použití byla však technologie primitivní. „Lékaři dříve nepoužívali anestezii ani myorelaxans, což je látka uvolňující svaly. V průběhu záchvatu tedy často docházelo ke zraněním, natržení svalu nebo zlomení kosti. Elektrický proud nebyl navíc žádným způsobem modifikovaný. Šlo o střídavý proud, který poškozoval nervovou tkáň. Dnes vše probíhá ve velmi krátké celkové anestezii, pacientovi navíc aplikujeme nitrožilně i uvolňující myorelaxans, samotný záchvat tak není nijak dramatický,“ přiblížil vedoucí lékař neurostimulačního centra Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK MUDr. Jozef Buday, Ph.D.  a dodal: „K terapii využíváme navíc modifikovaný elektrický proud, který EKT přístroj dokáže rozkouskovat na ultra krátké pulzy. Ty na nervovou tkáň nijak škodlivě nepůsobí. Veškeré nežádoucí účinky se nám povedlo výrazně zredukovat. Nejčastěji se jedná o mírnou bolest hlavy a svalů. Co se týče obávaného vlivu na paměť, moderní EKT může způsobit poruchy krátkodobé paměti. Ty jsou však plně vratné. Projevují se zejména tak, že si pacienti občas nepamatují, co se stalo bezprostředně před a po výkonu. Poruchy dlouhodobé paměti jsou ale v současnosti opravdu jen výjimečné.“ 

Lékaři i pacienti si chválí vysokou účinnost léčby, která dosahuje až 85 %. U léků je to jen 65 %. Rozdílná je i rychlost nástupu účinku. U elektrošoků mohou být výsledky patrné i po třech aplikacích, tzn. po týdnu léčby. U antidepresiv často pacient na efekt čeká i pět týdnů. 

Samotná terapie trvá jen pár minut. Po konzultaci s lékařem se pacient položí na lůžko, lékaři jej napojí na monitory a nepřetržitě sledují jeho EEG a EKG. Následně mu podají anestezii a myorelaxans, následuje aplikace krátkého elektrického stimulu a samotný záchvat. Zhruba za 10 minut je již pacient schopen zcela adekvátně komunikovat a je plně orientovaný. U prvních EKT přístrojích ve 30. letech to byly pro představu dvě hodiny a po inzulinových šocích i desítky hodin. „Lidé v akutní fázi podstupují terapii třikrát týdně. Jakmile dojde ke zlepšení, přecházíme na ambulantní udržovací EKT a postupně prodlužujeme interval mezi výkony. Díky ambulantním výkonům se nám povedlo pětinásobně snížit opakovanou hospitalizaci pacientů,“ podotkl MUDr. Jozef Buday s tím, že právě Všeobecná fakultní nemocnice v Praze byla prvním českým pracovištěm, kde před pěti lety lékaři otevřeli ambulantní program.