Rozhovor s Terezou Bílou, koordinátorkou neziskové organizace Svoboda zvířat 

Svoboda zvířat je nejstarší nezisková organizace v České Republice, která se zabývá ochranou práv zvířat. Funguje od roku 1994, má tedy více než dvacetiletou historii. Hlavní myšlenka organizace vychází z toho, že každý život má svou neopakovatelnou hodnotu a život zvířete nemá být závislý na zhodnocení nebo možném užitku pro potřebu člověka. Činnost organizace je činností jejích koordinátorů a dobrovolníků, na kterých je její chod závislý. Potkala jsem se s koordinátorkou Terezou Bílou, abych přiblížila tuto bandičku sympaťáků a jejich myšlenek těm z vás, kdo ji možná ještě neznají.

Kde v Čechách vůbec organizaci Svoboda zvířat najdeme?

Když Svoboda zvířat začínala, bylo po ČR několik poboček. Kolem roku 2000 zůstaly pouze dvě hlavní centra. Jedno v Plzni a druhé v Praze. Nedávno je doplnilo centrum v Českých Budějovicích, které je v současné době teprve na začátku své činnosti, hlavním jádrem tak stále zůstává Plzeň a Praha, odkud se snažíme život zvířat zlepšovat. Jsme ale samozřejmě jeden celek. Neustále mezi sebou komunikujeme.

Jaké jsou vaše hlavní aktivity?

Co se týče našich aktivit, máme tři hlavní kampaně. Kampaň Za nahrazení pokusů na zvířatech  má za cíl zastavit testování čisticích prostředků pro domácnost. Dále pak kampaň Proti srsti za zákaz kožešinových farem a chovu kožešinových zvířat a Cirkusy bez zvířat pro zastavení využívání divokých zvířat v cirkusech. Věnujeme se také ekovýchovným programům pro děti základních a středních škol. Snažíme se jim ukázat, že zvíře je kamarád a ne jídlo nebo něco, co je správné využívat. Chceme v nich vypěstovat a podpořit kladný vztah ke zvířatům. Není to tak, že bychom přišli do školy a vykřikovali na děcka, že maso je vražda a mléko je genocida. Předáváme jim informace tak, aby si sami uvědomily, že bychom se měli chovat ke zvířatům hezky.

Jak se díváš ty osobně na prosazování názorů tou více nekompromisní formou?

Když to vezmu podle sebe a vrátím se do doby, kdy jsem začínala o určitých věcech přemýšlet, sama jsem si vyhledávala informace a sama se aktivně o určitá témata zajímala. U mě konkrétně to byly záběry z jatek, co ve mně vyvolalo pocit, že nic z toho nechci v žádném případě podporovat. Když ale zastavím cizího člověka na ulici a začnu mu ukazovat fotky z jatek, tak zavře oči, otočí hlavu a odejde. Podle mě to pak lidé berou spíš jako útok proti sobě. Každý před tím radši otočí hlavu. Nechce slyšet, že s tím, co dělá, je něco špatně. Proto mi agresivnější metody šíření názorů a pohledů na věci přijdou spíš kontraproduktivní. Lidé většinou vědí, že je špatné ubližovat kočce nebo psovi. Naproti tomu je jim ale jedno, když se jedná o kapry, kuřata nebo norky. Naše organizace razí spíš informativní a vědeckou cestu nenásilnou formou.  Organizace vznikala těsně po revoluci, kdy problematika práv zvířat nebyla asi problém číslo 1. Naše historie a původ ale vznikl právě od aktivismu lidí, které toto zajímalo. V té době jsem ještě v organizaci nebyla, ale myslím, že vznikla právě tak.

SZ tedy není česká odnož větší mezinárodní organizace, ale spíš výsledek snahy českých porevolučních aktivist?

Asi ano. V té době to bylo nejspíš tak, že se někdo někam připoutal, polil se umělou krví a křičel pobuřující hesla. Dnes ale věříme, že se postoj veřejnosti přeci jen někam posunul a aktivity SZ se posunuly též. Opravdu se snažíme jít na věc spíš vědecky. Nechceme nikoho děsit. Chceme s lidmi diskutovat, mít k dispozici podložené vědecké studie. Chceme mít v ruce důkazy a informace, které dávají smysl, aby se na nás lidé nedívali jako na partu cvoků, kteří si něco vycucali z prstu.

Jaké jsou výsledky těchto kampaní?

Naše nejstarší kampaň je Za nahrazení pokusů na zvířatech. V minulosti se soustředila na testování kosmetiky, které je již v současné době v EU zakázáno. To byl a je, myslím, obrovský úspěch. Snažíme se tedy o to samé i u testování čisticích prostředků pro domácnost, které se stále testují. Tento problém se řeší v rámci celé EU, ne pouze v ČR.

Kampaň Proti srsti máme cca 16 let. V poslanecké sněmovně je již návrh na změnu zákona, který by kožešinové farmy zcela zakázal i u nás. Tak jako tomu je již v dalších 10 nebo 12 evropských zemích.  Doufáme, že se ČR brzy přidá na seznam míst, kde se lidé uvědomují, jak jsou kožešiny neestetické, neetické, nepotřebné. (Pozn.: Dne  09.11.2016 poslanci podpořili novelu zákona na ochranu zvířat zakazující chov kožešinových zvířat v ČR v 1. čtení. Zákon se dále bude projednávat ve výborech a poté půjde do druhého poslaneckého čtení.)

 Cirkusy bez zvířat je naše nejmladší kampaň. Nedávno jsme spustili petici, kterou podepsalo již přes tisíc lidí. Když se na akcích vidíme a diskutujeme s lidmi, je znát, že si uvědomují zbytečnost cirkusů. Představení nejsou nic jiného než zneužívání a týrání zvířat v přímém přenosu. Bohužel ale u nás je jejich historie značná, takže si stále spousta lidí myslí, že je to fajn zábava. I tady se snažíme jít cestou osvěty a ukázat, jak vypadá takový běžný den cirkusového zvířete. Petice je důležitá, protože vidíme, kolik lidí má stejný názor. Dělali jsme i průzkum veřejného mínění. Pro politiky je to jediným argumentem, aby danou věc vzali na vědomí. Doufáme, že výstupem této kampaně bude, aby se problematika zvířat v cirkusech začala projednávat. Již jsou města a státy, kde jsou cirkusy se zvířaty zcela zakázané. Na Slovensku se toto řeší, tamější petici podepsalo již přes 50 tisíc lidí a jedna strana to má přímo ve svém volebním programu. Dále můžeme jmenovat například Irán, Mexiko či Maroko.

Kolik podpisů pro představu každá z petic nasbírala?

Nejvíc má jistě Proti srsti, tam je to přes 32 tisíc podpisů. Proti testování má asi 8 tisíc a Cirkusová přes 1 tisíc podpisů.

Jak je to s průzkumy veřejného mínění?

Tady spolupracujeme i se zahraničními organizacemi s podobnou činností. Např. co se týče kožešinových zvířat je to Fur free aliance. Jedná se o cca 40 organizací z celého světa, jejichž cílem je zákaz chovu a využívání zvířat pro jejich kožešinu. Stejně je to i u „testování“ a „cirkusů“. Tato spolupráce je vždy lepší, efektivnější.

Účastníte se aktivně projednávání zákonů?

Není to jednoduché. Musí se udělat a sepsat návrh na změnu zákona, který je do teď platný. Musí se najít poslanec nebo skupina poslanců, kdo ho vznese. Roli tam hraje petice, lobbing. Je za tím spousta zákulisní práce. Např. loni se zveřejnily nové záběry z kožešinových farem. Nejprve na jaře, potom znovu na podzim. Strávila jsem celé léto domlouváním se s různými poslanci ze zemědělského výboru, aby bylo téma kožešin otevřeno na nejbližším možném jednání. Dříve byla snaha i o komunikaci s ministrem, bohužel bez výsledku.

Předpokládám správně, že zemědělský výbor velký zájem na zrušení kožešinových farem nemá?

Celkově je zájem o ochranu zvířat v těchto kruzích „převeliký“. Je to spíš paradox, že ochrana zvířat spadá pod lidi, kteří se jejich využíváním kolikrát živí. Na zemědělském výboru se řeší, kdo dostane jakou dotaci na chov toho a toho, produkci mléka atd. Jedná se o majitele a provozovatele prasečáků, drůbežáren, hřebčínů. Možná nemají přímo kožešinové farmy, ty mají jejich kamarádi. Nicméně se nakonec podařilo toto téma otevřít a dostat do širšího povědomí. Není se tak čemu divit, že to vždycky trvá takovou dobu, než se něco dotáhne. Stává se, že žádáte o schůzku v březnu, sejdete se v červnu, abyste se dozvěděli, že se sejdete na konci prázdnin, k čemuž nedojde. Toto je příklad rok nazpět. Jako optimista si tedy myslím, že s námi pan Jurečka jednat nechce. (pozn. Marian Jurečka, ministr zemědělství)

Jak je možné se zapojit, pomoct?

SZ je nezisková organizace závislá na pomoci dobrovolníků a dárců. Zapojit se může každý. Aktivně, když chce člověk věnovat svůj volný čas. Nejlepší cestou je vyplnit formulář dobrovolníka na našem webu. Poskytne nám tak základní informace, kolik času a jak nám může poskytnout. Jestli může např. nabídnout distribuci informačních materiálů, pomoc na akcích, účast na infostáncích, fotografování, překlady. Možností je opravdu spousta a dotazník nám pomůže vyfiltrovat potřebné údaje pro lepší orientaci. Hledáme asistenty kampaní, pomoc s převozem věcí na akce a tak. Máme FB skupinu pro dobrovolníky SZ. Pokud nemáte dostatek volného času a přesto byste se rádi zapojili, je možné přispět finančně. Můžete se stát členem SZ zaplacením členského poplatku 360 Kč / 1 rok. Budete dostávat zpravodaj SZ. Jedná se o časopis, který vychází cca 1x za čtvrt roku jako poděkování za podporu. Obsahuje veškerá témata, kterými se zabýváme, novinky z jednotlivých kampaní. Je možné zaslat dárcovské SMS apod. Veškeré podrobnosti jsou v případě zájmu dostupné na našem webu. Jakákoliv pomoc je vítána.

Kdo se stará o vydávání zpravodaje, správu webu? Také dobrovolníci?

Na stránky máme web mastera. Je to náš kolega, který nám web i FB stránky spravuje. Snažíme se, aby informace byly co nejaktuálnější, odkazy na petice vždy dostupné. Každé číslo zpravodaje je věnované jednomu tématu. Obsahuje mimo jiné různé statistiky, srovnání. Jak to v tom kterém směru vypadá v Evropě či ve světě apod. Plus samozřejmě informace z ostatních kampaní. Co se povedlo, co se nepovedlo. Tak, aby naši členové měli přehled, do čeho svoje peníze dávají.

Na kterých akcích se vám můžeme přijít podepsat nebo si jen popovídat?

S infostánky se účastníme na různých tematických dnech. Na jaře je to např. Mezinárodní den laboratorních zvířat apod.  Je to osvěta, kde se lidé mohou dozvědět co nejvíce informací k  tématu. V Praze býváme většinou na Florenci, v Plzni to bývá U Branky. Snažíme se být na frekventovaných místech. Jsou to jediné akce, které SZ může pořádat. Objevujeme se také na různých festivalech, ať už hudby nebo veganského jídla, na akcích zaměřených na práva zvířat. V Praze je to např. oblíbená Veggie Náplavka, Veggie Vánoce, Veggie Parade. V létě to byl Fluff, Trutnov open Air či More noise for life. Akcí je spousta během celého roku a nejen v Praze. Jsou tu benefiční koncerty, které ovšem SZ pořádat za sebe nemůže. Poslední taková vydařená akce byla v polovině března v Plzni. Přišlo spousta lidí, bylo spoustu kladných ohlasů. Myslím, že se to hodně povedlo.

Jak došlo k tomu, že se tvoje činnost v SZ stala zároveň i tvou prací?

Náhodou. Studovala jsem chemii, začala jsem se zajímat o životní prostředí, o život zvířat. Tak jsem se dozvěděla i o SZ. Poslala jsem svoje CV a domluvila jsem se s tehdejší předsedkyní a koordinátorkou kožešinové kampaně na schůzce, že bych ráda pomáhala. Vzešel z toho zkušební projekt nazvaný Chemické kožešiny, kde jsem mohla využít svých znalostí. Postupně jsme přišli na to, že nám spolupráce oboustranně vyhovuje. Úkoly přibývaly a já jsem zůstala. V září to byl rok. Nyní jsem koordinátorka dobrovolníků, pomáhám s „kožešinovou“ kampaní, píšu články a příspěvky a tak, prostě holka pro všechno. Projekt Chemické kožešiny ale byl první popud k tomu, že jsem se v SZ začala angažovat víc. V rámci tohoto projektu jsme nakoupili dětské oblečení s pravou kožešinou, běžně dostupné v ČR, a nechávali jsme ho testovat na množství chemických látek. Jednalo se o různé značky, v různých cenových relacích. Bohužel ani jeden kus neodpovídal normám. Momentálně řešíme s ČOI i s ministerstvem průmyslu a obchodu, s ministerstvem zdravotnictví a dalšími institucemi, jak postupovat dál. Zdá se, že nikdo neví, co s oblečením, které obsahuje nepovolené množství zakázaných látek. Nikdo to nechce řešit, protože neví, jak to má řešit.

Více informací o organizaci naleznete na webu: www.svobodazvirat.cz a FB stránkách: www.facebook.com/Svobodazvirat/

Dále pak na stránkách www.protisrsti.cz,  www.obchodbezkozesin.cz, www.cirkusybezzvirat.cz,

Zdroj fotek: www.svobodazvirat.cz